Červen 2016

Kryštof

14. června 2016 v 1:33 | kikismoliii |  Zpěváci
(Foto: K. Orešanská)

ŘÍMSKÁ

Koncert, který se odehrál 13. března roku 2014 v brněnském Semilasse, byl započat písní Římská, která je titulní skladbou i jejich šestého studiového alba Inzerát. Jejich příchod byl doprovázen ohromným potleskem a výskotem dychtivých posluchačů. I přes celkem dobrou předkapelu se nemohl nikdo dočkat, až začne velkolepé vystoupení skupiny Kryštof. Nenechali na sebe dlouho čekat, a tak jeden z nezapomenutelných zážitků mohl začít.


PARAPET

Hned při druhé hrané písni Parapet se na nás ze stropu spustily konfety, které byly alespoň pro mě hned v úvodu koncertu něčím neobvyklým a naprosto neočekávaným. Tento čin tak ještě víc podpořil jekot většiny přítomných a ani já nebyla zdaleka potichu. Jako když neslyšící najednou vnímá zvuky a nevidomý spatří obraz. Euforická nálada byla nekonečná, nadšením jsem do rytmu skákala a do konce vystoupení až na pár chvil ani skákat nepřestala. V hudebním sále to jen vřelo. Atmosféra byla neuvěřitelná.


PŘES VLNY RUBIKONU K TOBĚ VÝŠ, JAKO KDYŽ STOUPÁ RTUŤ...

Následovala klasika v podobě Rubikonu, kterou zná slovo od slova snad polovina národa. Je to krásná skladba, která neomrzí ani po stém poslechu, a tak jsem ji s potěšením zpívala společně s Richardem jako spousta dalších lidí kolem mě. Chvílemi se mi zdálo, že se na mě někteří divně šklebí, jako by se jim snad můj projev nelíbil. Zvláštní, ve sprše zním vždycky tak skvěle :D...


TAK SI ZATANČÍM, ASPOŇ SI ZATANČÍM...

Přesně tak, když už neskáču, tak se aspoň do rytmu pohupuji na místě, u těch nadanějších se tomuhle pohybu říká tanec. Ale co, všichni se stejně koukají na pódium, na kterém nás nepřestává bavit Richard svým zpěvem a projevem celkově. Čas jakoby se zastavil a já si užívala každé slovo a každý tón, který se od kapely nesl. Nadšení stále neopadalo a i přes neznalost textu jsem se po chvíli chytla.


A VÍŠ, ŽE KOUSKY Z NÁS JSOU JAK STŘEPY.

Touhle skladbou mě opravdu hodně potěšili. Je to titulní píseň k českému seriálu Znamení koně, který jsem sledovala, a ve kterém měl Richard Krajčo docela významnou roli. Tento seriál pochopitelně sledovali spíš ti, kteří se o koně alespoň trochu zajímají, a tak byl frontman kapely překvapen, když jsme s ním celou skladbu zazpívali. Text znám nazpaměť, takže jsem opět své okolí neochudila o svůj jedinečný hlas.

(Foto: K. Orešanská)

- CE-STU! CE-STU! - JAKOU CESTU? JÁ ŽÁDNOU CESTU NEZNÁM.

Vystoupení obsahovalo další velmi známé písně ze starších alb, ale také ty "Inzerátové". Každý si určitě přišel na své a ani já jsem nebyla zklamaná. Celý koncert jsem si opravdu užila od začátku do konce, když vynechám šílenou bolest v kotnících z toho neustálého poskakování. Samozřejmě jsme nemohli odejít bez toho, aniž by nám Kryštof nezahráli nádhernou Cestu, která byla jedním z duetů alba. O spolupráci požádali Tomáše Kluse, načež můžu říct i podle všeobecné oblíbenosti, že to byl výborný nápad. Nyní však Richard zazpíval Cestu sám a písni to nijak na kráse neubralo.
Všichni jsme se snažili zdržet koncert co nejdéle, ale Kryštof byli po několikáté přidané písni neoblomní, a tak přišla řada na autogramiádu. Jako vášnivá sběratelka jsem nemohla odejít domů, a tak jsem si vystála spíš dav než frontu, a po hodině a půl spokojeně odcházela s podepsanou kartou a vstupenkou :).

Jejich koncert můžu všem jenom doporučit, pokud jste je ještě naživo neslyšeli. Mají perfektně připravené vystoupení co se týká hudby, aranžmá i světel. Tento zážitek se vám vryje do paměti na dlouhou dobu, ale pro jistotu si ji v nejbližší době zase osvěžím. :)


Hugh Laurie

12. června 2016 v 14:58 | kikismoliii |  Zahraniční herci

Tenhle autogram mi leží v zásuvce již delší dobu. Přesně od 22. 7. 2014, kdy Hugh Laurie zavítal do Brna, aby naše uši potěšil svým úžasným hlasem.
Chovám k této osobě hluboký obdiv. Od nepaměti jej sleduji v televizi, ať už ve filmech či jako známého sociopata Dr. House. Obzvlášť tuhle postavu ztvárnil geniálně, a to nejspíš díky jeho píli a přípravě takové, že musel po letech této role podstoupit operaci kvůli neustálému kulhání, které bylo pro Gregoryho House vedle jeho atypické povahy charakteristické.
A tak ho tiše obdivuji před obrazovkou, až jednou stojím přímo před ním, tváří v tvář. A to naprosto doslovně, jelikož jsem byla jednou z mála šťastlivců, kterým Hugh po svém vystoupení těsně před odjezdem podepsal fotografii, knihu nebo album. V ten moment jsem se již jako devatenáctiletá ocitla opět v teenagerské verzi fanatického fanouška. Ne, neječela jsem. Ale během nekonečného čekání na parkovišti jsem neustále poskakovala a když už se naše bez nadsázky hvězda objevila, snažila jsem se vcelku bezohledně dostat co nejvíce dopředu. Nikomu jsem neublížila a účel to splnilo, tak na to teď vzpomínám s úsměvem. Vlastně stačí myšlenka ohledně onoho dne a celá se rozzářím a v očích pocítím to vlhko, jako když máte pocit, že jste na vrcholu štěstí. Celý koncert a následné setkání s Hughem pro mě tak zůstává jednou z nejkrásnějších životních vzpomínek. Kdo se někdy setkal se svým idolem, tak určitě pochopí, o čem píšu. :)



A jaký Hugh vlastně byl? Od začátku do konce byl velmi milý, zábavný a naprosto geniální ve své vlastní roli muzikanta a zpěváka. Jednou jsem četla rozhovor, ve kterém promluvil o svých depresích, a tak se před ním klaním ještě níže.
Koho by zajímala jeho hudební tvorba, může si vyhledat jeho alba Let Them Talk nebo Didn't It Rain. Tady je malá ukázka: